Články za měsíc Únor 2014

9.díl (komentář potěší - i kritika) Netrvalo to dlouho a dostal jsem od Lenky odpověď. Byla prý hrozně ráda a hrozně šťastná. Usmál jsem se. Když byla šťastná ona, já také. Když by ona byla smutná, já bych byl také. Ale co když by ona byla na mě naštvaná? Byl bych i já na ní? Samozřejmě, že ne. Snažil bych se si ji udobřit. Z myšlení mě vytrhl tikot hodin a zvuk, jak přeskočila rafička z padesát devítky na šedesátku. Bylo deset hodin. Ani jsem si nevšiml, jak ten čas letí. Šel jsem do koupelny, shodil ze sebe všechny věci a odkopl je do rohu koupelny. Poté jsem vlezl do sprchy a pustil vodu. Miloval jsem sprchovat se horkou vodou. Ale to asi každý. Po osprchování jsem na sebe hodil ručník a vyčistil si zuby. Vyplivl jsem pastu, umyl kartáček, vypláchl si pusu a kartáček dal zpátky do kelímku. Utřel jsem ze sebe poslední kapičky vody a špatně opláchnutého mýdla a navlíkl se do kraťasů na spaní.V pokoji jsem… Celý článek ›

8.díl Přemýšlel jsem. Ale moje myšlenky přerušilo zakručení v břiše. Měl jsem hrozná hlad. Ale jak jsem byl zabrán do svých myšlenek, ani jsem si to neuvědomoval. Rozhodl jsem se jít dolů do kuchyně pro něco k jídlu. Už na schodech jsem slyšel mamku, jak si povídá s taťkou. Ani jsem nezaregistroval, kdy přišli. A já jim byl nejspíš taky ukradený. Viděli bundu a boty, tak si řekli, že jsem doma a nechali mě být. Někdy jsem za to byl rád, ale jindy mě to, že se o mě nezajímají, pěkně štvalo. Vypadalo to jako by jim na mě vůbec nezáleželo. Ale takhle to bylo vždycky, kam až moje paměť sahá. "Ahoj!" pozdravila mě mamka s úsměvem."Nazdar." zabručel taťka, který ani nezvedl oči od novin. "Ahoj." odpověděl jsem. "Máš hlad?" zajímala se mamka. "A jakej! Máme něco dobrého?" "Přinesla jsem ty tmavý, křupavý housky, co ti tak chutnají. Mám ti je namazat arašídovým máslem?""Jestli se ti chce." Mamka se sice o… Celý článek ›

7.díl Celý článek ›

6. díl Byla jsem doma teprve třetí den a už mě to nebavilo. A to budu doma ještě dlouho. Pořád jsem ležela, až mě z toho boleli záda, byla jsem přespalá, čaj mi přestával chutnat V televizi dávali jen nějaký nudný seriály a filmy, který mě nebavili a já neměla vůbec, co dělat. Bylo to hrozný. Jestli mě nezabije ta angína, tak určitě nuda! Jediné zpestření těch nudných dní mi dělal Patrik. Vždy když měl přijít, začala příprava.Uklidila jsem ze stolu hrnek od čaje, smetla drobky, složila deku a společně s polštářem je dala na jednu stranu gauče. Poté jsem šla nahoru. Z pyžama jsem se převlékla do legín a volného trička, stříkla na sebe voňavku, namalovala si oči trochu řasenkou a učesala si vlasy. Takhle vymóděná jsem se vydala dolů a sedal si na gauč. A čekala. Zrovna jsem si prohlížela časopis, když zazvonil zvonek u dveří. Rychle jsem hodila časopis na stůl a běžela otevřít. Než jsem vzala za… Celý článek ›

Nepatří to do této kategorie , ale já nevím kam jinam to dát. Chci se vás zeptat, jestli se vám líbí můj blog a to, co píšu.Beru i kritiku.Napište mi do komentářů všichni, kdo pravidelně sledují můj blog, ať vidím ,jestli moje články někdo čte.Pište mi, co byste chtěli změnit, co se vám nelíbí/líbí atd.DĚKUJU! Celý článek ›

All in english. The nicest english quotes. ♦ I hid my feeling behind a smile. (Své pocity schovávám za úsměv.)♦You can run, but you can´t hide. (Můžeš běžet, ale neschováš se.)♦You ask me what is wrong and I said NOTHING, then I turned aroun and whispered EVERYTHING. (Zeptal ses mě. co je špatně a já řekla nic, potom jsem se otočila a zašeptala všechno.)♦That you know my name dosen´t mean that you know me. (To, že znáš mé nojmé, neznamená, že znáš mě.)♦Jus´t because I don´t care dosen´t mean that I don´t udersand. (To, že mě to nezajímá, neznamená, že tomu nerozumím.)♦Why does free love cost so much? (Proč láska zadarmo stojí tolik?)♦Sorry, I can´t be perfect. (Promiň, ale já nemůžu být perfektní.)♦Dream as if you'll live forever. Live as if you'll die today. (Sni, jako bys měl žít navždy. Žij, jako bys měl zemřít dnes.)♦It is better being an optimist and being wrong, than being a pessimist and being… Celý článek ›

5. díl romantického příběhu. Kdo to asi může být? proletělo mi hlavou. Když mě mamka odvezla domů, tak jela do práce a vrátí se až večer. A taťka chodí taky večer. Strhla jsem ze sebe deku, nazula si bačkory a vstala. Pomalu jsem došla ke dveřím a koukla se kukátkem ven. Stál tam Patrik. Jakmile jsem ho spatřila začala jsem panikařit. Mám na sobě starý, opraný, vytahaný pyžamo. Jsem nenamalovaná. Vypadám jak po mrtvici. Vlasy rozcuchaný. Kruhy pod očima... Ale než se stihnu převléct a trochu zkrášlit, odejde. Sakra! Ač nerada jsem sáhla po klice. "Ahoj. Jsem rád, že tě vidím!" řekl nadšeně Patrik."Ahoj, pojď dál." pozvala jsem ho domů a poodstoupila, aby mohl projít. Zul si boty, odložil bundu na věšák, tašku si nechal na lavici a šel za mnou do obýváku. Rychle jsem sáhla po peřině a polštáři a hodila to na jednu stranu gauče, aby si mohl sednout. "Ráno jsem na tebe čekal před školou až do zvonění. Bál… Celý článek ›

Vím, že to sem nepatří ,ale já si nemůžu pomoct, je to krásný :3… Celý článek ›

4. díl romantického příběhu. Zabouchla jsem domovní dveře, opřela se zády o ně a s povzdechem jsem po nich sjela až na zem. Sklonila jsem hlavu, zula si boty a zvedla se. Rodiče už byli doma. Mamka se činila v kuchyni a vařila nám nějakou výbornou večeři a taťka seděl v obýváku, nohy měl natáhnuté na podložce a četl si noviny. Ale já vůbec neměla hlad a ani náladu na to podívat si s taťkou. "Ahoj. Neni mi nějak dobře a asi si půjdu lehnout." rychle jsem vysvětlila a vydala se po schodech nahoru. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se na sebe rodiče zmateně podívali. Ale nic neřekli. Když jsem vstoupila do pokoje, zabouchla jsem dveře, aby mě nikdo neotravoval. Školní batoh jsem hodila do kouta, převlékla jsem se do pohodlných tepláků a volného trička a lehla jsem si na postel. Třikrát jsem se zhluboka nadechla a zase vydechla. Ležela jsem na zádech a koukala do stropu asi deset minut a přemýšlela jsem. Co to mělo znamenat to… Celý článek ›

3. díl romantického příběhu... Doufám že se bude líbit. Jako poslední hodinu jsme měli ten den přírodopis. I když jsem si to nechtěla připustit, těšila jsem se na na konec hodiny, až půjdeme společně s Patrikem k němu domů. Učit se matematiku. Nic jsem  si od toho neslibovala, jen jsem měla radost, že mu můžu pomoct. Jelikož jsem se nudila, cvakala jsem propiskou. Moje kamarádka Linda, která se mnou seděla v lavici na přírodopis, se ke mně znuděně otočila a začala cvakat taky. Pak se ozvalo cvakání i z předních lavic. Nakonec cvakání přehlušilo učitelčin hlas a v učebně nebylo slyšet nic jiného, než to cvakání. To učitelku vzpružilo. Zlomila křídu, kterou právě psala na tabuli zařazení člověka do živočišného systému, prudce se otočila, až se jí uvolnili vlasy z přísného drdolu a zařvala: "Vy jste snad všichni zbláznili! Okamžitě toho nechte, než vám všem napařim poznámky!" Každý okamžitě… Celý článek ›