Life in storyPoems, stories, quotes...

Láska nás může překvapit.

Publikováno 14.02.2014 v 21:09 v kategorii Stories, přečteno: 111x

6. díl
Byla jsem doma teprve třetí den a už mě to nebavilo. A to budu doma ještě dlouho. Pořád jsem ležela, až mě z toho boleli záda, byla jsem přespalá, čaj mi přestával chutnat V televizi dávali jen nějaký nudný seriály a filmy, který mě nebavili a já neměla vůbec, co dělat. Bylo to hrozný. Jestli mě nezabije ta angína, tak určitě nuda! 
Jediné zpestření těch nudných dní mi dělal Patrik. Vždy když měl přijít, začala příprava.Uklidila jsem ze stolu hrnek od čaje, smetla drobky, složila deku a společně s polštářem je dala na jednu stranu gauče. Poté jsem šla nahoru. Z pyžama jsem se převlékla do legín a volného trička, stříkla na sebe voňavku, namalovala si oči trochu řasenkou a učesala si vlasy. Takhle vymóděná jsem se vydala dolů a sedal si na gauč. A čekala. Zrovna jsem si prohlížela časopis, když zazvonil zvonek u dveří. Rychle jsem hodila časopis na stůl a běžela otevřít. Než jsem vzala za kliku, otočila jsem se k zrcadlu, které viselo na chodbě, a udělala na sobě poslední úpravy, abyh vypadala co nejlépe a udělala na něj,co nejlepší dojem.
"Ahoj!" pozdravil mě vteřinu před tím, než jsem spatřila jeho krásnou tvář.
"Ahoj, pojď dál!" usmála jsem se, poodstoupila od dveří, aby mohl projít a on si začal zouvat boty, sundal si bundu. Šel za mnou do obýváku a sedli jsme si na gauč vedle sebe.
"Vypadáš skvěle. Sluší ti to dneska! Vůbec Nevypadáš nemocně. Spíš naopak."
"Ty lichotníku.. Děkuju!" usmála jsem se a začervenala.Byla jsem z něho nervózní. Pusa, která se odehrála předevčírem, se opakovala i včera. Ale zase pouze na tvář. Nevěděla jsem jestli to je projev lásky nebo kamarádství. Ale on k tomu nic neřekl. Nevysvětlil to. Jako by mu to bylo jedno. nebo to možná dělal schválně a napínal mě. A nebo jsem si dělala plané naděje.
"Halóó!" zavolal na mě a tím porušil ticho. Nebo jsem si to aspoň myslela.
"Promiň, zamyslela jsem se." omluvila jsem se."A nad čím? Nebo se mám zeptat nad kým?" zasmál se.
"Možná ti to někdy řeknu." smála jsem se taky. "Teď na to neni vhodná doba." dodala jsem.
" Ptal jsem se tě, co si dneska dělala?"
"Aha. No tak nic zajímavýho. V televizi dávají úplné prd, jen nudný seriály a filmy, na počítači je taky nuda, hry mě nebaví, na facebooku ani na asku neni nikdo s kým by se dalo psát a všechno ostatní mě už taky omrzelo. Už chci do školy. Chci, aby se konečně něco dělo!"
"Když už mluvíš o škole, přinesl jsem ti ty okopírované listy s látkou, kterou jsme zatím probrali. A ještě nějaký sešit." Došel pro svou tašku do chodby a začal z ní vytahovat můj domácí sešit z češtiny a ty papíry. Poté mi nadiktoval domácí úkol z češtiny.
"Děkuju. Nevím, co bych dělala, kdybych tě neměla."
"Ale ty by sis poradila..." řekl a pak nastalo ticho. Dlouhé, nepřerušené ticho. Nikdo z nás nevěděl, co má říct. Až Patrik ho prolomil, když nejspíš zjistil, že je trapné ticho.
"A co jinak? Doma budeš ještě dlouho, tak co chceš dělat, když tě všechno nudí?"
"Já nevím, ale je to hrozný! Vážně mě vůbec nic enbaví!"
"Ani já?" zděsil se ze srandy
."Ale to víš, že ty jo. Právě ty mi ten celej den zpestříš. Vždy se těším ,když máš přijít."


***************************
"Tak to jsem rád!" smál jsem se. Ona taky.
Měla krásný úsměv, ale když se smála, tak to bylo ještě hezčí. Takový roztomilý. A líbilo se mi, když byla nervózní. Poznal jsem to. Zarývala si nehty do dlaně. Ale z čeho byla nervózní? Ze mě? Nebo z toho, že jsem jí dal dvakrát pusu na tvář a nikdy k tomu nepodal žádné vysvětlení? já byl taky nervózní. Už jsem se sice odhodlal jí dát pusu na tvář, ale to bylo všechno. Mohla si to třeba vysvětlit tím ,že jí mám rád jako kamarádku, a tak jsem jí dal pusu na tvář. Možní jí vrtá hlavou proč jsem jí rovnou nepolíbil. Ale jí chtěl trochu napínat. Tak doufám ,že to klapne.
"A teď nad něčím přemýšlíš zase ty. Nebo snad nad někým?"
"Nad někým i nad čím."
"A co to něco a někdo je?" zeptala se zvědavě.
"To něco je lechtání a ten někdo si ty."
"Co?" smála se nepchopeně.
"No přemýšlím o tom ,že pokud si mi lhala, budu tě muset zlechtat."
"Nelhala jsem a lechtivá nejsem."
"Nejsi jo?"
"Ne, nejsem." opakovala.
"Ale jsi! Moc dobře si pamatuji, že když jsme byli malí, tak vždycky když jsem tě lechtal, tak si mě prosila, ať přestanu a smíchy si skoro brečela."
"To neni pravda!" odporovala.
"Tak já to zkusím!"
 Udělal jsem rychlý pohyb a byl jsem u ní. Chytl jsem jí za boky, přitáhl k sobě a začal ji lechtat na žebrech. Začala se šíleně smát.
"Já ti to řikal! A varoval jsem tě!"
Trochu se sesenula, takže jsem si musel opřít koleno o gauč vedle jejího štíhlého těla. Vyvrnul jsem ji trochu tričko a lechtal ji dál a ona se pořád smála, až skoro brečela a prosila mě, ať přestanu. Najednou jsme byli v takové zvláštní poloze, kdy ona ležela na zádech na gauči a já na ní jakoby klečel a jednou rukou ji držel obě zápěstí a druhou jsem ji lechtal.
"Nesnaž se vyprostit, máš to marný! Víš, že mám větší sílu, než ty!"
Ale ona jakoby mě neposlouchala. A dál si vedla svojí. A pak jsme se střetli pohledem. A já skoro viděl tu jiskru, která mezi námi přeskočila. Ona se mi taky dívala do očí. Přestal jsem ji lechtat, ale pořád jsem ji držel za zápěstí. Chtěl jsem ji políbit. Začal jsem se přibližovat a ona to také vycítila. Byli jsme od sebe pár centimetrů.


************************
Cítila jsem na tváři a na krku jeho horký dech. Z očí přesunul svůj pohled na mé rty a pak se na ně přitiskl. Měl je teplé a měkké. Ale pak jsme se oba leknutím od sebe odtrhli. Někdo zakašlal. A my jsme to nebyli. Otočili jsme hlavy a uviděli moji mamku. Stála tam a divně na nás koukala. Ale já se jí nedivím. Když jsem si uvědomila, v jakém jsme rozpoložení, přišlo mi to trapné. Já jsem ležela na gauči na zádech, Patrik na mě klečel, já jsem měla jednu ruku na jeho hrudi, ještě z doby, kdy jsem se ho pokoušel odstrčit, ale teď jsem ji měla spíše opřenou, druhou jsem mu jezdila po zádech. On měl jednu ruku na mých prsou a druhou mi držel pořád zápěstí. A do toho jsme se líbali.
"Dobrý den! Já.. já asi půjdu už.." vykoktal a rychle se zvedl a šel do chodby. Mamka se na něj upřeně dívala.
"Já ho jdu doprovodit ke dveřím!" vyhrkla jsem a rozběhla se za ním.
Zrovna si už oblékal bundu. Dal si batoh na záda a než odešel vášnivě mě políbil a něco mi zašeptal do ucha. bohužel jsem nerozuměla...

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?