Láska nás může překvapit.

Po tom co odešel, jsem šla zpátky do obývacího pokoje za mamkou. Byla jsem vyděšená a roztřesená z toho, co mi řekne. Věděla, že jsem vždy byli jen kamarádi a nikdy nic víc. Vždy jsme o sobě říkali, že nikdy nebudeme víc než nejlepší kamarádi. Ale mamce nejspíš došlo, že takhle se kamarádi nechovají.

"Co to mělo být? Myslela jsem, že jste kamarádi!" zhrozila se mamka, když jsem vstoupila do obýváku. Seděla na opěradle křesla ,ale když jsem přišla, tak si stoupla a šla ke mně. Ale byla hodná, že na mě začala řvát, až když Patrik odešel a neztrapnila mě.

"Taky že jo!" bránila jsem se.

"Nevypadalo to tak!" hádala se. V tu chvíli jsem se rozhodla, že jí teda řeknu, co k němu cítím.

"No když... On je teď takový jiný. Tajemný. A chová se divně. A myslím, že se mu líbím. Ale on se mi začal líbit taky. Už dřív. Jenže jsem se bála, co na to řekne, když jsme od malička byli jen kamarádi. Tak jsem nic neříkala. Ale on se teď začal chovat tak, jako bych se mu taky líbila. No a od té doby, co jsem nemocná, ke mně chodí s úkoly. A kopíruje mi sešity a tak. No a dneska jsme se tak ze srandy začali lechtat a takhle to dopadlo..." vysvětlila jsem jí pomalu a opatrně.

"Ach.." zasnila se a sklopila hlavu. 

"Ty jsi se zamilovala!" vykřikla nadšením.

"Cože?" nechápala jsem. Vůbec jsem od ní nečekala takovouhle reakci. Takový příval nadšení. Bylo to divný. 

"Proč si tak nadšená?" zeptala jsem se.

"Každá maminka je nadšená, když se její dcera poprvé doopravdy zamiluje." usmála se.

"Ale já nejsem zamilovaná!" namítla jsem.

"Ale ano. Podle toho jak jste se láskyplně líbali a jak si teď popisovala vztah mezi vámi, je to jasné." rozhodla.

"To je divný. Já teda žádný zamilovaný pocit necítím!"

"Většinou to poznají ostatní. Že se na sebe zamilovaně díváte, chováte se k sobě jinak než kamarádi... Je moc těch důkazů, který vidí ostatní. A pak až ti to řeknou, nepřestane ti to vrtat hlavou a začneš to nějak zkoumat. Nejlepší možnost jak to zjistit je ta, že když spolu dlouho nebude, začne ti ten druhý chybět. A ty poznáš, že ti na něm záleží a život bez něj si nedokážeš představit!"

"Jako ty a táta?" zeptala jsem se. Řekla to moc pěkně. Bylo to skoro až dojemné.

"Ano, jako já a táta." souhlasila. 

"A proč si myslíš, že za tebou chodí?" položila nečekanou otázku.

"Protože... nechce, abych zameškávala látku?" zkusila jsem odpovědět.

"A proč nechce, abys zameškávala látku?"

"To nevím."

"Ale víš. Jen si to nedokážeš připustit. Protože mu na tobě záleží!" odpověděla mamka za mě. 

"Myslím, že dnes tu nebyl poprvé. Určitě měl o tebe takový strach, že hned ten první den se šel podívat, co ti je. A navíc jsi se nějak moc vyparádila."Jak to ty mamky dělají, že na všechno přijdou a všechno vypátrají? To vážně nepochopím.

"Máš pravdu. Byl tu už ten první den. Ale pusu jsme si dali až dneska!" vyhrkla jsem rychle.

"Dobře. Ode mě máš souhlas. Patrik je fajn kluk. Vím, že by tě nepodvedl. A myslím, že mu nezáleží jen na tom jednom. Vybrala sis dobře."

"Děkuju." poděkovala jsem.

"Tak ale teď už konec toho cukrování. Teď se jdi převléct. Můžeš i do nějakých tepláků, ať pořád nechodíš v pyžamu."

To byla celá mamka. Chvíli neporoučet a nevelet vydržela tak čtvrt hodiny. Moje maminka byla určitě v minulým životě generál. Za to bych vsadila i život!

Otočila jsem se k odchodu, ale mamka mě ještě zarazila. "Jo a ty pusinky a tak si nechte na potom. Až nebudeš nemocná."

Usmála jsem se. 

"On si začal!"

"Ale ty ses nebránila. Ani jeden nemáte rozum." zakroutila hlavou a odešla.

Cestou domů jsem přemýšlel o ní. A o její mamce. Bude jí to vadit? Co na to asi řekne? A moje mamka se to taky dozví. Vždy jsem si s Lenkou slibovali, že mezi námi nikdy nic nebude. Navždy jen nejlepší přátelé. Ale nikdy neříkej nikdy a nikdy neříkej navždy! Ona je tak krásná. Dřív jsem to neviděl nebo si toho nevšímal. Nevím. Ale poslední dobou celá zářila. Vždy když vstoupila do třídy, celou ji rozzářila. A byla tak ohleduplná, citlivá, něžná a ochotná. Na veřejnosti andílek, ale v soukromí ďáblík. I to se mi líbilo.

Skoro jsem si ani nevšiml, že už jsem došel domů. Vstoupil jsem do domu, zavřel domovní dveře, zul si boty a sundal bundu. Zabrán do svých myšlenek jsme odešel nahoru do svého pokoje.

Zrovna jsem psal domácí úkol z češtiny, když mi v kapse zabrněl mobil. Přišla mi esemeska. Od Lenky. Začalo mi bít srdce. Psala něco v tom smyslu, že její mamce náš nový vztah nevadí a přeje nám ho. Byl jsem rád. Teď jen co na to řekne ta moje mamka...