Láska nás může překvapit.

Netrvalo to dlouho a dostal jsem od Lenky odpověď. Byla prý hrozně ráda a hrozně šťastná. Usmál jsem se. Když byla šťastná ona, já také. Když by ona byla smutná, já bych byl také. Ale co když by ona byla na mě naštvaná? Byl bych i já na ní? Samozřejmě, že ne. Snažil bych se si ji udobřit. 

Z myšlení mě vytrhl tikot hodin a zvuk, jak přeskočila rafička z padesát devítky na šedesátku. Bylo deset hodin. Ani jsem si nevšiml, jak ten čas letí. Šel jsem do koupelny, shodil ze sebe všechny věci a odkopl je do rohu koupelny. Poté jsem vlezl do sprchy a pustil vodu. Miloval jsem sprchovat se horkou vodou. Ale to asi každý. Po osprchování jsem na sebe hodil ručník a vyčistil si zuby. Vyplivl jsem pastu, umyl kartáček, vypláchl si pusu a kartáček dal zpátky do kelímku. Utřel jsem ze sebe poslední kapičky vody a špatně opláchnutého mýdla a navlíkl se do kraťasů na spaní.

Otočil jsem se na bok a zavřel oči. Byl jsem hrozně unavený. Poslední moje myšlenky patřily Lence.

Ráno jsem se probudila zpocená. Zdálo se mi o mně a o Patrikovi. Radši jsem na ten sen ani nechtěla myslet. Byl moc perverzní. Otočila jsem hlavu a koukla, kde jsou ručičku u budíku. Ta dlouhá byla na šestce a ta krátká mezi sedmičkou a osmičkou. Bylo půl osmé. Sedla jsem si a odhodila peřinu. Stejně bych už neusnula.

Dole jsem si udělala kuličky s mlékem, sedla si do obýváku na gauč a pustila televizi. Opakovali tam seriál, který šel včera večer. Jelikož jsem ho neviděla, nechala jsem to tam a nikam to nepřepínala.

Po snídani jsem se šla nahoru převléct do legín a trička. Než jsem šla zpátky dolů, šla jsem ke své malé knihovničce a vybrala tam tu nejtlustší knížku. Sice jsem ji už jednou četla, ale ráda si po čase všechny mé knížky čtu znovu. dole jsem zaplula do křesla, hodila přes sebe deku a za záda dala polštář tak, aby mi to bylo pohodlné.Otevřela jsem knížku a začala číst úvod. Věděla jsem, že první část knihy není tak zajímavá a super jako ta druhá. Ale chtěla jsem číst od začátku. 

Ale kapitoly pomalu ubíhaly a ubíhaly. A jak jsem tak dlouho četla, písmenka mi začaly splývat a připadaly mi jako živá. Jakoby se na těch stránkách pohybovala. Musela jsem tu knížku na chvíli odložit. Stejně mi kručelo v břiše.

V kuchyni jsem našla omáčku s rýží, kterou maminka včera dělala. Speciálně pro mě, abych měla aspoň teplé obědy, když už mi je teď po těch antibiotikách lépe. Kydla jsem na talíř rýži a celé to dala ohřát do mikrovlnky. Omáčku jsem nalila do malého hrnce a dala na vařič. Měla jsem ji radši, když byla ohřátá na vařiči, než v mikovlnce, protože se takhle lépe rozehřála.

Sedla jsem si s tím ke stolu a začala jíst. Bylo to sice horký, ale moc dobrý. Moje mamka byla výborná kuchařka. Když jsem dojedla, talíř jsem odnesla do dřezu. A zrovna když jsem ho tam dávala, zazvonil zvonek. Kdo to asi může být, je ještě brzo na Patrika.Šla jsem směrem ke vchodovým dveřím a přemýšlela, kdo to může být. Sáhla jsem po klice. Nevině se na mě usmíval Patrik.

"Ahoj, co tady děláš?" zeptala jsem se překvapeně. "Jak to že nejsi ve škole?"

"Ahoj. Odpadla nám hodina fyziky. Učitel není ve škole. Takže mám čtyřicet pět minut čas. A řekl jsem si, že tě navštívím. Snad to nevadí."

"To víš, že ne. Pojď dál." řekla jsem mile a ustoupila, aby mohl projít. Zul se, odložil bundu a přesunuli jsme se do obýváku.

Sedli jsme si na gauč a náhle nastalo ticho. Trapné ticho. Chtěla jsem ho prolomit, ale nevěděla jsem jak. Nakonec to ale udělal Patrik.

"Hele Leni..." začal opatrně. "Víš... Chtěl bych se tě zeptat na něco." udělal důležitou pomlku a pak pokračoval: "Jak to mezi námi vlastně je?"

"Ach..." jeho otázka mě napůl zaskočila. "Já vlastně taky nevím. Taky jsem o tom přemýšlela."

"A přišla si na něco?" zeptal se s milým úsměvem.

Zasmála jsem se. "No bohužel ne. Ono se to všechno stalo tak náhle."

"No právě." vzdychl. 

"Ale chci, abys věděla, že o tebe vážně mám zájem. Moc se mi líbíš. A mám tě rád. Je mi s tebou prostě dobře. Nejsem takovej ten typ kluků, kteří z toho maji srandu. Já to myslim vážně."

"Já vím. Znám tě přece odmalička. Vím jaký jsi. A já to taky mylsím vážně. Líbíš se mi už hodně dlouho, ale pořád jsem čekala, jestli projevíš zájem taky ty." smála jsem se.

"Ty se mi líbíš snad už od první třídy. Jednou, asi před rokem, jsem ti to chtěl říct, ale pak mě napadlo. Co když řekne ne? Nezničí to naše přátelství? To já přece nechci ne? A tak jsem to nechal být a dál tě obdivoval jen tajně."

"Páni. Víš, já si toho vůbec nevšimla. Až poslední dobou, jak si na mě pořád tak koukal."

"Poslední dobou už jsem to nemohl vydržet." vzdychl.

"A já když jsem si toho všimla, nemohla jsem tomu uvě....."

Tu větu už jsem nedořekla, protože se na má ústa přisály Patrikovy teplé a měkké rty. Automaticky jsem zavřela oči a nechala se unášet jeho polibky. Nejdřív mě líbal pomalu a něžně. Ale po chvíli jeho polibky začaly být vášnivější.Chtěla jsem se zapojit do hry, a tak jsem ho začala líbat ještě prudčeji. Překvapilo ho to, protože na chvíli přestal. Teď jsem byla vůdkyně já. Ale on nechtěl zůstat pozadu, tak pokračoval. Svými jazyky jsme pořádali závody. A pak jsem to kousla do spodního rtu. Nebylo to omylem, udělala jsem to schválně.

Přestal, koukl mi do očí a zašeptal bez dechu: "Ty mrško..." a pak pustil můj obličej, který celou dobu držel v dlaních a své ruce přesměroval na boky a záda. Já měla svoje ruce celou dobu na jeho zádech a přejížděla s nimi dolů a nahoru. Ale jakmile mě začal líbat, pocítila jsem, že je to tvrdší. Své nehty jsem mu zaryla do zad.

"Ty se nezdáš!" usmál se.Byl už úplně bez dechu. Já taky. Ale chtěla jsem pokračovat.Jeho polibky se z mých úst pomalu přesunuly na bradu, pak na lícní kost a na krk. Ale nejvíc příjemné mi to bylo za uchem. A on to věděl. Takže mě začal líbat za uchem. Vzdychla jsem. Byla to pro mě rozkoš. Když viděl mou reakci, pokračoval. Jenže já to po chvíli už nevydržela a vykřikla.

Přestal. A já věděla, že přišla na mě. Začala jsem na krku. Jenže já nevěděla, kde je jeho nejcitlivější místo. Tak jsem zkoušela. Ústy jsem přejížděla po jeho krku, bradě,lícních kostích, za uchem, ale on nic. Občas vzdychl rozkoší, ale já pořád netušila, kde je to místo. Pak mě napadlo místo nad klíční kostí. A opravdu to bylo ono. Po chvíli vykřikl rozkoší. Usmála jsem se na něj.

Naše poloha se mi líbila. Seděla jsem mu na klíně, proti němu a nohy jsem měla obtočeny kolem jeho zad. Rukama jsem ho držela kolem krku. Takhle to bylo mě i jemu nejpříjemnější. On měl své ruce stále na bocích, ale občas sjel i dolejc a chytl mě za zadeček.

Koutkem oka jsem zahlédla hodiny a jak se ručička přesunula o kousek dál. A náhle jsem si uvědomila, že jsme zapomněli na čas.

"Zapomněli jsme hlídat čas!" vykřikla jsem.

"Sakra!" zaklel. "Kolik je?"

"Čtvrt na dvě."

"Do prdele, skoro půlka hodiny pryč. A máme tu čůzu. Určitě mi napíše neomluvenou hodinu."

"Promiň." omluvila jsem se.

"Ty za nic nemůžeš." ujistil mě, když si v rychlosti nazouval boty.

"Ale jo. Teď budeš mít kvůli mně neomluvenou hodinu."

"Ale stálo to za to ne?" usmál se.

"To rozhodně!" souhlasila jsem.

"Tak vidíš. A navíc, kvůli tobě bych jich mohl mít třeba padesát a bylo by mi to jedno. Pro tebe všechno!"

Místo odpovědi jsem ho políbila na rozloučenou.

"Ahoj." zamumlal ještě a chvátal do školy.....